Gyroskop je v lidské historii poměrně nové zařízení. Principielně byl znám teprve na počátku 18. století a roku 1852 se teprve dostal do širšího povědomí díky Leonu Foucaltovi, který na něm demonstroval rotaci zemské osy a dal mu i jeho dnešní jméno.

     Gyroskop je vlastně setrvačník, těžké kolo otáčející se v ložiscích s nepatrným třením. Když se roztočí setrvačník, tak klade odpor na změnu osy jeho rotace. Otáčející se setrvačník má moment hybnosti, takže jeho osa bez působení vnějších sil udržuje stále stejný směr. Nemusí se však nutně jednat o žádné složité zařízení – gyroskopem můžeme nazvat jakékoliv těleso, které má tendenci zachovat svou osu rotace díky svému momentu setrvačnosti. Tomuto jevu se říká gyroskopický efekt a dochází k němu hlavně v případech, kdy je hmotnost setrvačníku soustředěná po obvodu. Gyroskopem pak může být například i obyčejné kolo od bicyklu, motorky či jiného dopravního prostředku.je to tedy zařízení, které dokáže určit svoji orientaci v prostoru. Čím větší průměr rotoru, tím je gyroskopický efekt větší. Gyroskopický efekt se také zvyšuje s otáčkami rotoru - tedy čím větší rychlost, tím je gyroskopický efekt silnější. Obvykle je setrvačník uložen v tzv. Cardanových závěsech, má tzv. 3 stupně volnosti. Pro své vlastnosti je hojně využíván např. v letectví (tzv. umělý horizont), dále jako gyromouse, gyrokompas, navigace lodí, vesmírných stanic, satelitů, spaceball atd.